Únos nevěst

Historický okamžik události

Během pátého století, se zánikem Západořímské říše, začaly barbarské kmeny podnikat vpády do severovýchodní Itálie. Nejprudší útok barbarů vedl slavný Attila, král Hunů, který přiměl obyvatelstvo Aquileia, Altina, Oderza, Concordia a okolí k útěku, až našli útočiště v oblasti laguny, zejména v “Rio Alto“, což byla skupina ostrůvků, kde se dnes nacházejí Benátky. Po další staletí představovaly lagunové oblasti mezi Benátskem a Friuli přirozenou  obranu Benátské republiky před útoky nepřátel ze severu. Rovněž byly využívány k vytváření  takzvaných „údolí“ uzavřených náspy nebo bariérami v laguně, které by sloužily jako rybářská  rezerva pro vlastní obživu v případě hladomoru nebo válek. 

Do 10. století však Jaderské moře ještě nebylo pro nově vytvořenou Benátskou republiku bezpečné. Mezi Benátkami a nedalekým pobřežím Istrie a Dalmácie, které okupovaly jiné populace, včetně Narentani, panovalo velké napětí kvůli vzájemným obchodním nárokům. Navíc útoky pirátů na benátské lodě podél obchodních cest byly časté na všech pobřežích Jaderského moře z Polesinu do Zadaru. 

K „Únosu nevěst“ došlo během dramatického období, kdy zároveň existenci Benátské republiky ohrožovaly námořní blokády a politická spojenectví mezi zeměmi Istrie,  markrabětem Friuli a královskými pány z Maďarska, kteří usilovali o ovládnutí horního Jadranu. Porážka pirátů benátskou flotilou, podporovaná věrnými lidmi z Caorle, pomohla zajistit na delší  čas relativní bezpečnost republiky. Krátce po událostech v roce 945 byl podepsán takzvaný „Pace di Rialto“ (Rialtův mír) a monopol pro obchodní cesty mezi Istrií a Terstem byl uznán  Benátkám. Benátky tak získaly definitivní kontrolu nad dalmatským pobřežím v druhé polovině 14. století, po 500 letech válek. 

Únos nevěst a pomsta Benátčanů 

V den tradiční slavnosti v Benátkách, 2. února, na svátek Očišťování Panny Marie, známého též jako Uvedení Páně do chrámu, se současně slavily sňatky všech šlechtických rodin. Během ceremoniálu nevěsty představily truhlu s velkým věnem, oděny ve vzácném trousseau,  který jim speciálně zapůjčila Benátská republika. 

V roce 932 někteří istrijští piráti pod vedením Gaiola den před obřadem, v kostele San Pietro a Castello, zjistili, že účastníci během oslav nemají u sebe zbraně. A že se jim podaří dostat se na benátské ostrovy, infiltrovat se mezi hosty slavnosti během noci z 1. na 2. února., rychle  zaútočit, ukrást veškeré zboží, unést 12 dívek v jejich drahocenných oblecích a bez potíží uprchnout. 

Benátčané byli útokem šokováni, ale Doge Pietro Candiano II bez váhání zmobilizoval flotilu a zahájil hon na piráty. Zanedlouho, s pomocí věrných spojenců z Caorle, je dostihli na pláži, kde se dnes nachází PORTO SANTA MARGHERITA. 

Benátčané a Caorlotté piráty obklíčili a po dlouhém a urputném boji byli všichni předáni spravedlnosti. Benátčané se posléze vrátili zpět do Benátek, i s 12 nevěstami a jejich nedotčenými poklady. Tato historická událost je počátkem nejstaršího benátského festivalu,  který se dodnes slaví jako „Festa delle Marie“. Místo, kde k bitvě došlo, v předchozích 1 000  letech známé jako „lido delle damsels“ nebo „port of the damsels“, v současnosti nese název  Porto Santa Margherita